Tristan povytáhl obočí a řekl: "Zase mi říkáš pane Cadeu?"

"Tri... Tristane," usmála se Hazel rozpačitě a podala mu kávu.

"Děkuji ti, ale já v noci kávu nepiju, jinak bych nemohl usnout," odvětil džentlmensky Tristan, vzal si od Hazel šálek a položil ho na nedaleký stůl.

Hazel si po jeho vzoru sedla k posteli a smutně hleděla na dceru, která tvrdě spala, tížena hlubokými výčitkami svědomí.

"Zítra