Úsměv z Tristanovy tváře postupně vyprchal.

Přejel ji pohledem a pak upřel oči před sebe. „Dobře. Budu se tedy řídit podle tebe,“ odpověděl bezvýrazným tónem.

„Takže jsme domluveni! Najdeme si nějakou výmluvu, abychom to smetli ze stolu.“ Hazel mírně přikývla.

Tristan se k ní už beztak choval skvěle, takže mu nechtěla přidělávat další starosti.

„Máš čas na oběd?“ zeptal se Tristan najednou.

„O co