„Jestli chceš dědovy akcie, můžu ti je přenechat. Rozejdi se s Hazel a nech mi ji,“ pronesl Tristan beze spěchu, jako by s ním vedl zcela vážné vyjednávání.

Nolan si odfrkl. „Co si myslíš, že Hazel je? Zboží? Koho zajímají tvoje akcie!“

Jen co to dořekl, Nolan se cítil ještě nepříjemněji.

Popravdě měl strach.

Nebo že by byl hloupý?

Mezi ním a Hazel samozřejmě nic nebylo, dělal jen z komára velblou