„Nevím, co ti mám říct,“ přitáhla si Hazel nohy k sobě a schoulila se na pohovce. Její hlas zněl ztěžka, pomalu a s nádechem hlubokého smutku.

Stella se na Hazel dívala se sevřeným srdcem. Natáhla ruku a jemně jí položila dlaň na rameno. Konejšila ji: „Hazel, jsme přece kamarádky. Ty mi pomáháš nést mé trápení. Proč bys nenechala mě, abych ti ulevila od toho tvého?“

„Vlastně... Tristan a já...“ ko