Gwen už byla bolestí na pokraji ztráty vědomí, ale tvrdošíjně si kousala spodní ret a odmítala utrousit jediné slovo prosby o milost.

„Ty... ty zrůdo! Myslíš si, že tě budu prosit? To by sis přál! Šmejd jako ty shnije v pekle!“ podařilo se Gwen zasípat, její slova byla plná jedovatosti, po níž Rufusův obličej ještě víc ztemněl.

„Ty tvrdohlavý spratku! Dal jsem ti šanci, ale jak se zdá, nevážíš si