Luciusův záměr byl zřejmý a Tito ho okamžitě pochopil.

Očima mu kmitl zvláštní výraz, který však Tito vzápětí skryl a hrál hloupého. "Cože? Jak to myslíte? Nerozuměl jsem.

Pane Gravesi, jak bych se něčeho takového mohl opovážit? Pokud vám to nevadí, mohu vám tento bar přenechat."

Lucius přikývl. "Dobrý nápad. Nevadí mi to, tak mi ho dejte."

Tito zkoprněl a sotva mohl uvěřit tomu, co právě slyšel.