Tess se podívala na Carmen a pak přelétla pohledem na Polly po svém boku.

Nedokázala to odmítnout nahlas, dokud na ní spočívaly jejich oči.

„Dobrá, půjdu,“ řekla a odložila příbor.

Neubránila se vnitřnímu reptání: ‚Ježíši! Jaký má smysl trucovat v pokoji v době jídla? Jen jsme se pohádali.‘

Neudělala mu nic zlého, a přesto žárlil a rozzlobil se kvůli naprosté hlouposti. To už na ni opravdu bylo př