Clara držela telefon v rukou a tiše čekala.

Trvalo to jen chvilku, než jí na displeji vyskočilo upozornění.

Kaelen odpověděl: [Mám čas. Paní Vanceová, pozvete mě na večeři?]

Clara se zarazila, když zprávu uviděla, tak trochu oněměla úžasem.

Zajímalo ji: ‚Jak může tak dokonale číst moje myšlenky, i přes obrazovku? Je to svým způsobem úžasné.‘

Rychle naťukala odpověď a stiskla odeslat.

Kaelen právě