Kliniku oddělovala od vedlejší restaurace úzká ulička, stísněný průchod, sotva dost široký pro jednoho člověka. Byla to zkratka, kterou málokdo využíval.

Kaelen ji do ní vtáhl a přirazil ji zády na cihlovou zeď.

Jednou rukou ji přišpendlil za rameno a druhou ji chytil za bradu, aby jí zvedl tvář.

Ta blízkost byla opojně intimní a Clařino srdce tlouklo do žeber.

"Odpověz mi," naléhal Kaelen tichým