Kaelenův hlas byl mimořádně něžný a když se jí jeho dech otřel o tvář, vyvolalo to mravenčení na jejím krku.

V tom okamžiku se ale její srdce postupně uklidnilo.

Jeho slova byla jako uklidňující balzám, který ji naplnil hlubokým pocitem bezpečí.

„Tak už to nech plavat,“ řekl Kaelen a přitáhl si ji ještě blíž. „I kdyby to měl být konec světa, budu ten, kdo se postaví před tebe. Dokud jsem tady, nes