Kaelen mírně svraštil obočí a vyzařoval z něj mrazivý chlad.

Po chvíli ticha nakonec řekl: "Prozatím si dej pauzu. Kdybych později něco potřeboval, ozvu se ti."

"Dobře," odpověděl Zeke.

Když ho Kaelen sledoval, jak odchází, najednou se mu v mysli rozezněla Clařina slova ze včerejšího večera.

Řekla mu, že ji Gael držel zamčenou ve vile v polovině hory.

Kaelen otevřel dveře nemocničního pokoje zrovn