„Teprve jsme se seznámily, takže je pochopitelné, že můj hlas nepoznáváte, slečno Fosterová...“

Než stihla ta druhá domluvit, Claře se šokem rozšířily oči. „Slečna Prestonová?“

„Ano, to jsem já.“ Nořin hlas, který se ozýval v Clařině uchu, v sobě nesl nádech provokace.

Clara sevřela telefon pevněji. Podezřívavě přimhouřila oči. „Jak to, že zvedáte Kaelenův telefon? Kde je?“

„No, Kaelen,“ odpověděl