Declanova ruka zůstala pevně pod Clařinou bradou. Ztuhlé prsty, které předtím svíraly její čelist drtivým stiskem, se o zlomek povolily. Změnil úchop. Palcem jí přejel po lícní kosti. Na první pohled se to pohlazení zdálo něžné, ale za tím dotekem se skrývala zlověstná tíha. Pomalými, promyšlenými pohyby mapoval jemnou kůži její tváře. Po jeho pohledné tváři se rozlil lišácký, dravý úsměv. Tlumené okolní osvětlení luxusního obytného vozu vrhlo ostré stíny na ostré úhly jeho čelisti a lícních kostí. Naklonil se k ní nebezpečně blízko.

"Ani s tebou to nehne," zamumlal Declan. Dunění jeho hrudníku rezonovalo úzkým prostorem, který je dělil. Jeho hluboký, zvučný hlas nesl zřetelný nádech zášti. "Jak bych mohl být uspokojený?"

Sklopil zrak a jeho oči kopírovaly linii jejích úst.

"Jsi opravdu krásná, miláčku," zašeptal.

Falešná intimita vpletená do těchto slov vyslala Claře po páteři ostré zachvění. Vzduch v kabině ztěžkl k zalknutí. Jeho dech se jí mihl po rtech, horký a těžký. Volnou paží ji ovinul kolem štíhlého pasu a přitiskl ji k sobě, na svůj tvrdý trup. Ulpívající vůně levného, sladkého květinového parfému vyzařující z jeho košile se smísila s jeho syrovým pižmem. Ovinula se kolem jejích smyslů jako jed.

"Co to děláš?" vyjela Clara. Její hlas prořízl těžkou atmosféru, prosycený obranným podrážděním. Zvedla obě ruce, položila dlaně naplocho na pevnou stěnu jeho hrudníku a silně zatlačila, aby prolomila jeho dusivé sevření.

Její fyzické odmítnutí se ho dotklo na citlivém místě. Výsměšné pobavení mu z očí zmizelo. Declanova tvář zledovatěla. Jeho rysy ztvrdly do masky čirého, neústupného chladu. Pustil její pas a nechal ruku sklouznout z její brady.

S ladnou, agresivní plynulostí se posadil na plyšovou koženou pohovku a uvolnil svou vysokou postavu. Překřížil si dlouhé nohy a na stehnech se mu napnuly kalhoty na míru. Otočil hlavu směrem k tmavé chodbě, která vedla do soukromé hlavní ložnice v zadní části vozu.

"Pojď ven," křikl Declan. Ten rozkaz práskl tichou kabinou jako bičem.

Ve vzduchu zavládlo chvilkové ticho. Pak se z chodby ozval zvuk bosých nohou pleskajících o podlahu z tvrdého dřeva.

Ze stínů se vynořila mladá žena. Byla to Fiona. Na sobě měla jen tenký bílý hotelový ručník, narychlo omotaný kolem trupu. Tenké froté sotva zakrývalo křivky jejích boků a těžkou plnost jejích prsou. Kůže nesla sytý, vlhký ruměnec z jejich nedávných intimních aktivit. Bledou kůži na krku a klíčních kostech jí skvrnitě zdobily červené stopy. Hnědé vlasy jí ve vlhkých pramenech přiléhaly na čelo a krk. Prakticky vibrovala mladistvou energií, se samolibým, koketním úsměvem na rtech, když vstoupila do světlé hlavní kabiny.

Pak spatřila Claru stojící u posezení.

Fionin koketní úsměv pohasl. Její tmavé oči se zúžily do tenkých štěrbin. Trochu víc si utáhla horní okraj ručníku kolem hrudníku, až jí klouby zbělely. Prohlížela si Claru s nepřátelským, obranným podezřením.

"Slečno Hayesová," řekla Fiona. Jejímu tónu chyběla dychtivá, profesionální úcta, kterou dávala najevo ještě před několika hodinami ve firemní kanceláři. "Co tady děláte?"

Clara stála pevně na svém místě. Její tvář zůstávala maskou chladné vyrovnanosti. Cítila syrové nepřátelství vyzařující z té mladší dívky. Vzpomněla si, jak přesně tuto nižší manažerku dříve odpoledne chválila za její bystrý obchodní smysl. Teď tu stála polonahá v šéfově soukromém obytném voze a uplatňovala svůj teritoriální nárok na muže na pohovce.

Clara okamžitě pochopila dynamiku situace. Poznala tu krutou léčku. Tvrdošíjně odmítala otevřít ústa, aby se obhájila. Odmítla odhalit svou pravou identitu zákonné manželky muže sedícího mezi nimi. Věděla s neochvějnou jistotou, že Fiona je jen postradatelná rekvizita. Tato dívka nebyla ničím víc než nástrojem, kterým Declan mával specificky proto, aby ji vyprovokoval. Chtěl z ní strhnout její vyrovnanost, odhalit její zranitelnost a ponížit ji.

"Mě si nevšímejte," řekla Clara suše. "Jen pokračujte."

Fiona si odfrkla. Ignorovala Clařinu přítomnost v místnosti a zacházela se starší ženou jako s kusem neviditelného nábytku. Mladá manažerka obrátila svou plnou pozornost zpět na Declana. To, že se nacházela v soukromých komnatách tak mocného a dokonalého muže, vyživovalo její marnivost. Prakticky se na něj vrhla.

Declan ji plynule chytil. Jeho velká ruka vystřelila nahoru, jeho dlouhé prsty se ponořily hluboko do vlhkých kořínků dívčiných hnědých vlasů. Držel zadní část Fioniny hlavy jako ve svěráku a stáhl ji na svůj klín. Zmocnil se jejích úst. Líbal ji s agresivní, záměrnou vášní. Donutil ji pootevřít rty, jazykem jí s mokrými, hlasitými zvuky vnikal do úst.

A přesto, i když se jeho ústa drtivě tiskla na Fionina, nezavřel oči.

Jeho pronikavé zelené oči zůstaly otevřené a hořely temným, zlověstným ohněm. Přes rameno mladé dívky upřel zrak přímo na Claru. Zíral na svou ženu. Sledoval, jak se jí zvedá a klesá hrudník. Čekal, až sebou trhne. Čekal, až se její maska roztříští na kousky.

Clara neodvrátila zrak. Zůstala viditelně netečná. Stála naprosto klidně uprostřed kabiny, s rukama uvolněně spuštěnýma podél těla. Její maska chladné lhostejnosti zůstala pod jeho dravým pohledem plně neporušená.

Declanova frustrace vyvrcholila. Na spánku mu pulzovala silná žíla. Přerušil ten mokrý polibek a stáhl se zpět jen tolik, aby nechal Fionu nadechnout, ale své zelené oči dál upíral na Clařinu tvář.

Jeho velká ruka sklouzla po Fionině páteři. Prsty zahákl za zastrčený okraj chatrného bílého ručníku, který jí zajišťoval hrudník.

Náhlým, agresivním pohybem paží trhl zpět. Strhl z jejího těla onen bílý ručník.

Látka přeletěla kabinu a přistála ve zmuchlané hromadě na koberci. Fiona stála pod jasným stropním osvětlením nahá. Clařiny oči zaznamenaly tu surovou podívanou, která jí byla vnocena. Odhalená ňadra mladé dívky se zvedala nedostatkem kyslíku, její tmavě růžové bradavky stály v chladném průvanu klimatizované kabiny ztopořené. Mokré, tmavé kudrlinky jejího ochlupení a zduřelá, lesklá růžová tkáň její vulvy byly odhaleny napospas vzduchu. Vnitřní stranu stehen jí pokrývaly slabé modřiny ve tvaru prstů. Těžký, kovový pach sexu nasytil úzký prostor.

Fiona při náhlém náporu studeného vzduchu na svou holou kůži vyjekla, ale nesnažila se honem zakrýt odhalená prsa nebo obnažené lůno. Neznepokojená nenadálou nahotou se k němu hravě naklonila. Přitiskla se svými nahými prsy k drahé látce Declanovy košile na míru.

"Pane Vancei, počkejte," zapředla Fiona. Přejela pěstěným nehtem po středu jeho hrudníku a kopírovala linii jeho knoflíků. Přes své holé rameno vrhla samolibý, triumfální pohled a zacílila svůj úšklebek přímo na Claru. "Pojďme se vrátit do pokoje. Není mi příjemné být před ostatními. Řekněte slečně Hayesové, ať vypadne, ano?"

Ta slova se rozlehla v úzkém prostoru.

Hluboko v Clařině hrudi rozkvetla tupá, tepající bolest. Šířila se ven, vyzařovala její hrudní kostí a hrozila, že jí roztříští žebra na ostré třísky. Měla pocit, jako by do její hrudní dutiny sáhla neviditelná ruka a pevně jí stiskla plíce. Bojovala se sebou samou a využívala k tomu každičkou unci své vůle, aby si udržela rovný postoj. Zabořila si nehty hluboko do měkkých dlaní, až se půlměsíce zařízly do masa.

"Jo, Fiona má pravdu," řekla Clara. Její hlas zněl až děsivě klidně. Přinutila svůj tón zůstat na stejné úrovni, bez jakéhokoli zachvění nebo emocí. "Pane Vancei, proč se nevrátíte do svého pokoje? Tam je to prostornější a pohodlnější."

Aniž by čekala na jeho odpověď, otočila se zády k té nahé podívané na pohovce. Přešla k malému kuchyňskému koutku v přední části kabiny. Vzala z police čistou sklenici. Otočila stříbrnou páčkou vodovodní baterie a nechala téct studenou vodu. Mírně zaklonila hlavu. Zírala na stropní panely a silou zadržovala horké, hořké slzy, jež ji pálily v koutcích očí. Soustředila se na zvuk tekoucí vody.

Za ní vybuchl Declan v krutý smích. Ten hluboký, uštěpačný zvuk drásal stísněné stěny obytného vozu, postrádaje jakékoli skutečné pobavení.

Jeho ruka, která stále spočívala na Fionině holém boku, tvrdě stiskla. Jeho tlusté prsty se zaryly do jejího měkkého masa. Jeho stisk zesílil tak prudce, že mladá manažerka sebou s opravdovou bolestí trhla.

"Au, buďte jemnější," vykvikla Fiona instinktivně. Ošila se mu na klíně a snažila se odtrhnout jeho drtící prsty ze své nahé kůže.

Declan její fňukání ignoroval. Probodával pohledem strnulou linii Clařiny páteře. Žilami mu vřela horká a oslepující vztek. Nenáviděl její bezchybnou lhostejnost. Chtěl rozbít její klidnou fasádu. Zoufale uvažoval, jestli na něj tato žena stojící u dřezu vůbec v něčem myslí. Cítila snad něco, když viděla jinou ženu nahou v jeho náručí? Měla srdce obsazené někým jiným?

"Má laskavá manželko," odfrkl si Declan. Ta slova překypovala hutným jedem. "Jsi tak velkorysá."

To těžké slovo mu sklouzlo ze rtů a zůstalo viset v zatuchlém vzduchu.

*Manželko.*

Fiona ztuhla. Samolibý triumf zmizel z jejích rysů za zlomek sekundy. Tvář jí okamžitě zpopelavěla. Z jejích zardělých lící se vytratila veškerá barva a její kůže zůstala chorobně, bledě bílá. Široké oči jí pohltila panika. Čelist jí spadla dolů.

Ucukla dozadu a ve zběsilém chvatu sklouzla z Declanova klína. Holá ňadra se jí houpala, když dopadla na koberec. Vrhla se po odhozeném ručníku na podlaze a vytáhla tenké froté nahoru, aby skryla svá odhalená ňadra a vulvu.

"Manželka?" vydechla Fiona. Hlas se jí třásl absolutní hrůzou. Podívala se z temné zuřivosti v Declanovině tváři na štíhlá záda ženy stojící u pultu. Právě se tu chvástala svým románkem. Předváděla tu své nahé tělo, poporodní svit a samolibou aroganci přímo před obličejem jeho zákonné manželky.

"Omlouvám se, slečno Hayesová," koktala Fiona a kolena jí o sebe klepala, jak se choulila na podlaze. "Ale ne, paní Vanceová... já to nevěděla. Nevěděla jsem, že vy dva..."

Clara ztěžka polkla proti pevnému uzlu, který se jí utvořil v krku. Ignorovala uplakanou omluvu ozývající se za ní. Zvedla těžkou sklenici a jedním jediným douškem do sebe kopla tu ledovou vodu. Chladná tekutina jí vypálila cestu vyschlým jícnem.

Práskla prázdnou sklenicí o mramorovou desku. Hlasité cinknutí prolomilo napětí. V tom dusivém prostoru nedokázala snést už ani vteřinu. Vzduch jí otravoval plíce.

Prudce se otočila, minula pohovku a ani jedinkrát nekývla hlavou směrem k manželovi nebo třesoucí se, polonahé milence krčící se na podlaze. Přistoupila k těžkým vyztuženým dveřím obytného vozu. Stiskla tlačítko vnitřní komunikační linky na nástěnném panelu.

"Zastavte auto," rozkázala. Její hluboký hlas nesl syrové, nezaměnitelné chvění.

Řidič okamžitě zareagoval. Těžké vzduchové brzdy hlasitě zasyčely do temné noci. Masivní pneumatiky se zakously do asfaltu. Luxusní karavan se otřásl, jak rychle zpomaloval a stahoval se ke krajnici opuštěné silnice.

V okamžiku, kdy vozidlo úplně zastavilo, Clara stiskla tlačítko manuálního uvolnění dveří. Těžké kovové dveře se s pootevřely. Automatické schůdky se s mechanickým bzučením vyklopily. Vystoupila do noci.

Rozlehlá, neproniknutelná tma otevřené dálnice ji pohltila celou. Nahoře nesvítilo žádné pouliční osvětlení. V žádném směru neprojížděla auta. Byl to jen nekonečný úsek popraskaného černého asfaltu a pusté, prázdné země všude kolem ní.

Zavřela oči před bodavou bolestí v hrudi. Otočila se zády k obytnému vozu barvy šampaňského běžícímu na volnoběh.

Vykročila přesně opačným směrem, než stál karavan.

Vstoupila přímo do mrazivého, kvílejícího větru. Přijala tu mučivou zimu, která obepnula její křehkou postavu. Ledové poryvy se jí zakusovaly do kůže a protínaly se přímo skrz její tenké pracovní oblečení. Mrazivý vzduch bičoval její maso a pronikal hluboko do kostí, jako by ji násilně trhal zevnitř ven. Fyzická bolest mrazivé noci se vyrovnala roztříštěným, krvácejícím ruinám jejího srdce. Sama kráčela do nekonečného temného přílivu.