Sterilní ticho nemocničního pokoje se táhlo dál. Tíha noci pomalu ustupovala bledému, plíživému světlu rána pronikajícímu přes lamelové žaluzie. Declan zůstával v tuhém křesle vedle postele. Hruď cítil vydlabanou – vydlabanou ozvěnou Clařiných zoufalých proseb ze spánku k jejímu mrtvému otci. Syrová agónie v jejím hlase z něj strhla jeho obvyklé brnění a zanechala ho jen se zvláštní, dusivou boles