Declan se usmál a pohladil ji po hladkém, štíhlém krku. „Už je ti lépe?“

„Ano, je mi lépe.“ Claře se jen stěží podařilo odvrátit zrak. Oči upírala na jeho bradu a srdce jí divoce bušilo.

Pomyslela si: ‚Panebože! Kdybych věděla, že se to stane, byla bych Wyatta před chvílí bez milosti vykopla z auta. Kdybych tušila, že má ten kluk takové nápady, nikdy bych nesouhlasila, že ho odvezu na ten večírek,