"Ale doufám, že mi taky projevíš trochu lásky a pokusíš se pochopit, čím jsem si prošla," řekla jsem a jemně ji pohladila po hlavičce.

Hazel na mě jen zírala s prázdným výrazem. Pak pomalu přikývla. "Dobře, mami."

A tak jsem ji vzala domů. Říkala jsem si, že jí snad z mé výchovy konečně něco utkvělo v hlavě. Hazel působila o něco dospěleji. Přinejmenším už neměla záchvaty vzteku kvůli každé maličk