Dělala jsem, že neslyším a šla dál. Declan mě dohonil a popadl mě za ruku. "Co se zas děje?"

Dívala jsem se mu do tváře a v duchu si ho představovala jako hromádku stodolarovek, abych udržela své nervy na uzdě. "Co chceš?" zeptala jsem se ploše.

"Můj bratranec se zítra žení. Dnes večer letíme do Portory," řekl přímo tam, uprostřed chodby.

Toho bratrance jsem znala, univerzitního profesora. Procház