Declan mě konečně pustil a jeho výraz se znovu vyhladil do obvyklé kontrolované masky. "Jdeme," řekl a ustoupil.

Sledovala jsem jeho vzdalující se postavu a rty se mi zkroutily v chladném pobavení. Opravdu se bál, že nade mnou ztratí kontrolu? Ubohé.

*****

Slavnostní sál byl honosný, plný dobře oblečených hostů, kteří se zde hemžili. Rodina Declanova bratrance stála u vchodu a vítala příchozí.

Dec