Zdálo se, že si Roman uvědomil, že zhroutit se přede mnou nebudí zrovna ten nejlepší dojem, a tak se rychle sebral. "Omlouvám se, upřímně řečeno, nebrečel jsem už celou věčnost."

"To je v pořádku. Někdy to prostě musí jít ven," odvětila jsem s jemným úsměvem.

Roman na mě upřeně hleděl a nepřestával si otírat oči. "Jsi tak chápavá. Jak je možné, že Declan nevidí, jaký má v tobě poklad?"

"Možná je p