Declan se mě nechtěl pustit, držel mě v sevření jako kleštěmi. Já taky nebyla v náladě dělat hodnou holku, a tak jsem otočila hlavu, popadla ho za ruku a zabořila do ní zuby.

Declan zasyčel bolestí a konečně mě pustil. Jeho dech vycházel v krátkých, trhavých poryvech. „Co se děje? Proč jsi sem utekla úplně sama, aniž bys někomu něco řekla? To tu sedíš celé odpoledne?“

„Prostě mě nech na pokoji.“ O