Podívala jsem se Declanovi do očí. Na zlomek vteřiny zaváhal, skoro sebou trhl, než se můj pohled konečně setkal s jeho. Ty oči, v mých vzpomínkách vždy tak klidné a vyrovnané, teď působily zastřené nádechem melancholie.

„Proč?“ zeptala jsem se a po mé dřívější plachosti nebylo ani památky. Všechno, čím jsem si poslední dobou prošla, v podstatě vymazalo jakýkoli pocit rozpaků.

Declan vypadal překv