Declan na mě jen trochu omámeně hleděl. Věděla jsem, že můj úsměv měl vždycky jisté kouzlo. Říkával, že je hřejivý a podmanivý a díky němu se každé místo stává domovem.

Nyní, bez jakýchkoli postranních úmyslů či starých jizev, které by se za ním skrývaly, působil můj úsměv upřímněji a přirozeněji než kdykoli dřív.

Declan sklopil zrak k šálku kávy na stole a pomalu ho obracel v ruce.

"Sereno, možná