"Ano. Jsi..." začala jsem.

"Tristan Kensington," skočil mi do řeči. "Páni, ty vážně rychle zapomínáš na lidi. Není to zase taková doba, co jsme se viděli naposledy."

Vydala jsem ze sebe pár suchých uchechtnutí. "Vážně, co to má znamenat? Jak to, že se tu najednou objevuješ na pracovním pohovoru?"

Tristan sklonil hlavu, ty jeho protáhlé, nápadné oči na vteřinu zableskly, než řekl: "Rodina mi odstři