Byl skoro čas oběda, když Tristan vešel dovnitř s bílou košilí propocenou skrz naskrz. Otřásl svou hustou kšticí a pak si všiml čokolády na svém stole.

Rozhlédl se, vzal čokoládu do ruky a zeptal se: "Která milá dáma mi tohle dala? Děkuju, ale já moc na sladké nejsem."

Valerie zrudla a postavila se. Řekla: "Je to z dovozu, vůbec to není sladké. Ochutnejte a uvidíte sám."

Tristan po mně střelil poh