Tristan seděl na zadním sedadle a na několik vteřin zůstal jako opařený, než se nahlas rozesmál. Pak řekl: „Paní Delaneyová, zas tak švorc nejsem. Zvládnu vás pozvat na normální jídlo.“

Odpověděla jsem: „Tristane, nedělej z toho vědu. Šetři si peníze na něco důležitějšího. Nenech se zmást tím oslovením paní Ashfordová – rozhodně jsem se nenarodila se stříbrnou lžičkou v puse.“

Tristan se rozpačitě