Zavrtěla jsem hlavou. "Ještě ne. Zrovna jsem si chtěla něco uvařit."

Romanovy oči zamihotaly; vyhnul se mému pohledu a mírně sklonil hlavu. "Nenamáhej se. Už jsem ti něco přinesl."

"Pojď dál," řekla jsem a otočila se zpátky k balkonu. Ranní slunce hřálo a já ze země zvedla svou jógovou podložku.

Roman mě následoval a sledoval, jak si uklízím věci. "Takže mi nebudeš vysvětlovat, co se stalo minule?