„Sereno, potkat tě je jako sen. Někdy mi to zkrátka nepřipadá skutečné,“ zašeptal Roman s bradou opřenou o mé rameno.

„Vážně? Tak mi to řekni. Myslíš si, že je to skutečnost, nebo je to jen iluze?“ zeptala jsem se, zatímco se mi hruď svírala strachem.

Hluboko uvnitř jsem se bála, že můj nový život není nic jiného než sen. Možná se každou chvíli probudím v tom nemocničním pokoji a uslyším manžela a