Roman mě instinktivně chytil a nesl na zádech, široce se přitom usmíval. Jemně napomenul nadšeně vrtícího Zlaťáka: "Zlaťáku, neděš Serenu. Sedni."

Pes jménem Zlaťák poslušně dosedl na zem, s blaženým výrazem sledoval Romana a čenichal kolem něj.

"To jsi pro Zlaťáka vymyslel to jméno ty?" zeptala jsem se ho a usmála se.

Roman přikývl. "Jo. Přemýšlel jsem i o jiných jménech, ale nic prostě neznělo l