Declanův ještě před chvílí tak vřelý výraz v jediném okamžiku zamrzl.

Stála jsem na chodbě a přijala hovor.

Ozval se Romanův hluboký hlas. „Kde jsi?“

Řekla jsem mu, že jsem venku na večeři s Hazel. Roman se zeptal: „Přijedeš dneska v noci domů?“

„Jo, přijedu. Chceš se stavit?“ zeptala jsem se s úsměvem.

Romanův hlas zněl trochu chraplavě. „Už je to nějaká doba, co jsme se viděli.“

„Jo, uvidíme se