Zhluboka jsem se nadechla, hořkost v hrudi pálila ještě víc.

"Nehraju si na drsňačku a nemám špatnou náladu," řekla jsem a otočila se, abych mu pohlédla do očí. "Proč nejdeš domů a nenaučíš svý dítě číst? Ty jsi přece ten génius, ne? Zapoj ten svůj mozek tam, kde to má skutečně smysl."

Declan na mě pohlédl, naprosto beze slov.

"Sereno, během té doby, co jsme od sebe, nepřemýšlela jsi někdy o tom,