Zatímco se mi věnoval, tiše promluvil. „Chovají se tak dětinsky, když se o tebe takhle perou na veřejnosti. Copak nevidí, že by ti mohli zničit pověst?“

„Jo, jsou vážně dětinští,“ zamumlala jsem, ztracená v dotecích jeho rukou. Z nějakého důvodu to, co řekl, vlastně dávalo smysl.

Tristan pokračoval: „Kdyby se to ještě někdy opakovalo, prostě to nech plavat. Udělej to, co dneska — zkrátka vykliď po