Vzhlédla jsem k němu a on se na mě usmál. „Čím je člověk starší, tím těžší je prožívat opravdové štěstí. Když jsme byli děti, štěstí bylo jednoduché. Ale teď? Teď už tolik ne.“

Zrovna když jsem se chystala odpovědět, pan Brooks se najednou podíval stranou a řekl: „Sereno, vidíte tamhle tu skupinku? Muž, který je vede, je někdo opravdu důležitý. Půjdu ho pozdravit.“

Vzhlédla jsem a projel mnou mráz