Hazel, která byla vždy bystrá, se hned chytila. Podepřela si bradu rukou a zašklebila se. "No není moje máma nádherná?"

Tristan po mně střelil pohledem, jako by mě němě prosil o pomoc.

Rychle jsem k ní přistoupila a jemně řekla: "Hazel, neříkej hlouposti."

Hazel jen vydala tiché "Oh."

V tu chvíli znovu zazvonil zvonek. Hazelspěchala otevřít – tentokrát to byla Blair.

Jakmile Blair vešla do obývací