„Tristane, jsi na mě tak hodný. Bojím se, že ti to nikdy nebudu moct oplatit,“ řekla jsem tiše.

„Nikdy jsem po tobě nechtěl, abys mi něco vracela. Jen chci vidět, jak se dál posouváš kupředu. Jednoho dne se naše cesty zase zkříží,“ odpověděl Tristan s úsměvem a hned znovu vklouzl do toho svého uvolněného, vytříbeného šarmu.

Zamrkala jsem; měla jsem pocit, jako by ta jeho temná, zádumčivá stránka z