„Omlouvám se,“ zašeptala Iris a sklonila hlavu, jako by na ni dolehla tíha toho všeho. „Opravdu ho miluji. Prosím... nech mi ho.“

Zírala jsem na ni, zaskočená tím, jak hluboká její posedlost Romanem vlastně byla.

Když ke mně Iris vzhlédla, v očích se jí leskly slzy. „Vždycky jsem věděla, že se s tebou nemůžu měřit. Kdykoli jsi nablízku, nedokáže si pomoct a přitahuje ho to k tobě. Tys mu poskytla