Jeho otázka mě zaskočila. „No tak, někteří lidé se prostě rádi sprchují ráno, jasné? To je jako vážně otázka?“

S pocitem mírné viny mi zrak těkal vedle. Místo odpovědi jsem na něj vyhrkla vlastní otázku: „Co tady děláš tak brzy?“

Tristanův pohled ztemněl, když se zaměřil na mé pevně zavinuté rameno. Vzápětí natáhl ruku a uchopil můj hedvábný šátek.

Zadržela jsem dech a nevěřícně na něj zírala, kdy