Roman odpověděl prostým „Dobře.“ Už jsem chtěla použít práci jako výmluvu k ukončení hovoru a prstem jsem se vznášela nad tlačítkem pro zavěšení, když vtom zaváhal.

Nakonec Roman promluvil, jeho hlas zněl tiše a jemně: „Sereno, jakmile tady skončím, přijedu za tebou do Oakhavenu.“

Srdce se mi sevřelo. Po tom všem, čím si Roman prošel, jsem si opravdu myslela, že by měl vložit veškerou svou energii