Upřímně jsem nečekala, že se Sienna omluví jako první – to mě opravdu zaskočilo.

Když jsem svůj šálek s kávou nezvedla, ztuhla a sklopila hlavu. „Nepřijmete mou omluvu?“

Trvalo mi chvíli, než jsem zareagovala, ale pak jsem popadla svůj šálek a ťukla jím o její. „Přijímám.“

Sienna se lehce usmála. „Dobře tedy, všechny naše staré křivdy jsou smazány. Tristane, nevadí, když si sednu a najím se s vámi