Sledovala jsem Declanova záda a hlavou se mi honil vír myšlenek. „Nechci se o tom bavit. Soustřeďme se na práci,“ odpověděla jsem.

Declan ztišil hlas, zněl drsně a hluboce. „Věděl jsem, že se to stane.“

Jeho podivná poznámka mě zarazila. „Jak to myslíš?“

Declan se nakonec narovnal a otočil se ke mně čelem. Jeho tvář byla napůl ve stínu, ale oči měl jasné a pronikavé. „Že mi tě vezme někdo jiný.“

Z