Vzpomněla jsem si na dobu z mého minulého života, kdy jsem Hazel nesla na zádech a měla na sobě podpatky, a nakonec jsem si vymkla kotník – natekl mi jako buchta. Strávila jsem půlku noci přikovaná k posteli a Hazel si pořád stěžovala, protože jsem ji tam nemohla donést včas.

Rozhodla jsem se ustoupit. Ať tu těžkou práci tentokrát odvede Declan.

Bylo pozdě a nikde skoro nikdo nebyl. Zamířili jsme