Stáhla jsem okénko a Roman tiše pronesl: "Jeď opatrně a dávej na sebe cestou pozor."

Zamávala jsem mu a odjela, ale ve zpětném zrcátku jsem viděla, jak Roman stále stojí u vchodu.

'Kdo jiný by tam takhle stál a díval se, jak odjíždím, ledaže by jeho city ke mně byly opravdu hluboké?' blesklo mi hlavou.

Než jsem dorazila zpátky do Oakhavenu, padla už noc. Vítr kvílel, hnaly se temné mraky – blížila