Být s Tristanem bylo jako nechat se strhnout vlnou mladistvé energie – všechno působilo tak živě a pulzovalo to.

Byl něžný, vždycky věděl, jak mi zvednout náladu, a někdy se mi z toho až trochu točila hlava.

Zdálo se však, že šťastné chvíle nemají nikdy dlouhého trvání. Kolem půl čtvrté Tristan zvážněl. „Asi je čas se zase rozdělit.“

Uklidňovala jsem ho: „Nejpozději do týdne budu v Morvanu.“

„Týde