Říkala jsem si, že se u Declana musela vyvinout nějaká obsese poté, co už jednou skutečně zemřel. Ten divoký záblesk v jeho očích bylo něco, co jsem u něj nikdy předtím neviděla – upřímně řečeno, zvláštním způsobem zajímavé.

Položila jsem vidličku a vzala do ruky sklenici s vodou. Hlas mi zněl chladně: „Přestaň snít, Declane. Pokud si opravdu pamatuješ svůj minulý život, pak bys měl teď vzpomínat