"Vidět mě? Tím, že se tu takhle plížíte? To se k někomu jako vy zrovna nehodí, pane Kensingtone," odsekla jsem, vyjela na něj ostřeji, než jsem měla v úmyslu. Možná to byl ten veškerý strach a úzkost z dnešního večera, co mi dalo určitý druh odvahy zrozené ze zoufalství.

Alistair na mě zíral, naprosto vyvedený z míry. Po dlouhé chvíli bezmocně pokrčil rameny. "A co jiného mám podle tebe dělat? Mám