Zvuk zavírajících se dveří zazněl v tichu, ostrý a definitivní. Stála jsem u dveří koupelny, nepřítomně zírala bůhvíjak dlouho, než jsem se konečně ponořila do horké vody. Teplo mě obklopilo a teprve v tu chvíli se mé srdce konečně uklidnilo, zahalené do pohodlí a klidu.

Neměla jsem tušení, co se stane po Tristanově odchodu – a popravdě, ani jsem to vědět nechtěla.

Jen se vracel do svého vlastního