„Přestaň zírat do prázdna a jez,“ pobídl mě Alistair.

Jeho velká ruka se natáhla a položila mi na talíř kousek hovězího. „Co se stalo, stalo se. Utápět se v tom nepomůže. Musíme se soustředit na to, jak najít řešení.“

Jeho hluboký hlas, těžký jako nejhlubší tón klavíru, mnou zarezonoval.

Přesně o to jsem se snažila – přijít na to, jak tuhle šlamastyku urovnat.

„Asi budu muset obejít všechny posvát