Po Alistairově žádosti se mi rozbušilo srdce.

Bez přemýšlení jsem vyhrkla: „Promiňte, ale to se mi nehodí.“

Alistairovy oči potemněly.

*Muži jako on pravděpodobně odmítnutí neznají,* pomyslela jsem si.

*Přesto nemám jediný důvod zvát ho k sobě domů,* dodala jsem v duchu.

„A co příště?“ naléhal Alistair, aniž by se hodlal vzdát.

Zavrtěla jsem hlavou. „Pane Kensingtone, udržujme si odstup. Bude to t