Zdálo se, jako by se v té chvíli zastavil čas.

S Tristanem jsme se střetli pohledem. Neviděli jsme se celé dny a vypadal o dost pohublejší.

Snad za to mohly city, které jsem pohřbila hluboko v sobě, ale jemně jsem Declana odstrčila.

Declanovy prsty ještě na okamžik neochotně sevřely můj pas, přesto však ustoupil o dva kroky zpět.

„Co tady děláš?“ Přistoupila jsem ke dveřím a snažila se, aby to zně