Alistairův obličej ztuhl; bylo na něm patrné zklamání. „Dobrá.“

Otevřela jsem dveře, v mžiku vystoupila a zamířila přímo do školy, aniž bych se odvážila ohlédnout.

V poledne se přesně na čas objevil Roman, aby mě vyzvedl. Dnes měl na sobě padnoucí oblek a působil pohledně a sebevědomě – jako vycházející technologický magnát.

Když jsem ho spatřila, bleskl mi hlavou lehce pošetilý nápad.

‚Co kdybych