Bezradně jsem si povzdechla. „Proč ses s tím vším tak namáhal? Plánoval jsi dnešní večer už od začátku?“

Roman ztišil hlas. „Promiň, ale kdybych ti to řekl předem, nejspíš bys celý ten nápad smetla ze stolu. Musel jsem to zařídit potají.“

Při pohledu na to, jak moc se snaží mi zavděčit, mi ho bylo líto a cítila jsem se provinile. „Nemusíš se omlouvat. Chápu to a nesmírně si toho vážím. Děkuju ti.“